Historie farnosti

Původní farní kostel sv. Filipa a Jakuba
Původní farní kostel sv. Filipa a Jakuba stál na dnešním Arbesově náměstí. První historická zpráva o kostelíku sv. Jakuba něm pochází z r. 1333, kdy při něm již byla fara. Ta však zanikla v husitských válkách a poté náležel kostelík i s osadou pod správu faráře u sv. Mikuláše na Malé Straně.

Patronát náležel původně klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. V pozdějších letech však klášter svého práva pozbyl a r. 1596 přešel patronát na malostranské měšťany.

R. 1702 byla duchovní správa kostela svěřena jezuitům, kteří ji vykonávali až do r. 1749. Toho roku byla na Smíchově znovu zřízena fara, pod níž spadaly obce Smíchov, Zlíchov, Radlice, Hlubočepy a Červený mlýn. Prvním farářem byl jmenován Tadeáš Krejsa. V tu dobu byl též kostelík přestavěn a upraven: na jižní straně byla přistavěna věž, na kterou byly zavěšeny 3 větší a jeden malý zvon. Ve stejné době byl umístěn na hlavní oltář obraz sv. Filipa a Jakuba, čímž se změnil i název kostela. Kostelík byl obehnán zdí, která ohraničovala prostor pro hřbitov, na hřbitově byla kostnice.

Bohoslužby se ve farním kostele konaly střídavě v jazyce českém a německém, ale později jazyk německý ustupoval, takže německé kázání bylo již jen o pouti sv. Filipa a Jakuba a i to po r. 1870 přestalo.

Roku 1875 obdržel Zlíchov svého vlastního faráře, čímž farní kostel ztratil filiálku. K nové faře byly přifařeny i Hlubočepy, takže farnost smíchovská obsahovala jen město Smíchov a ves Radlice. I když se tím rozloha farnosti značně zmenšila, kapacita původního kostelíka již nedostačovala.

 
Rozvoj Smíchova
V 19. století se totiž značně změnila tvář Smíchova. Na počátku století byl Smíchov nepatrným místem, ale již v roce 1881 měl 20 000 obyvatel. O rychlosti růstu svědčí i to, že byl nazván českým Manchesterem. Proto po válce s Prusy r. 1866 bylo rozhodnuto vystavět na Smíchově nový, velikosti obyvatelstva přiměřený chrám. Tato myšlenka dosáhla velkého ohlasu u pražského arcibiskupa kardinála Schwarzenberga a na jeho přání byl již dříve vytvořený kostelní výbor ještě rozšířen. Tento výbor zhotovil plány a rozpočty a zahájil svoji činnost s velkou energií. Roku 1875 postoupila Praha patronát obecnímu zastupitelstvu města Smíchova, což se stalo mimo jiné i proto, aby měl výbor volnější ruce při stavbě basiliky.  

Financování stavby bylo zajištěno těmito dary:

  •  bývalý císař a král Ferdinand Dobrotivý se svojí manželkou věnoval 30000 zlatých
  • císař František Josef I.: 5000 zlatých
  • arcikníže František Karel: 2000 zlatých
  • loterie na Žofíně uspořádaná od paní pražských a smíchovských: 31419 zlatých
  • sbírky: 29378 zlatých
  • náboženská matice: 60000 zlatých
  • úroky činily 22933 zlatých

Celkem se tak sešlo 180 730 zlatých, čímž byla stavba kostela zajištěna.

Obecní zastupitelstvo samo vykoupilo parcelu pro stavbu za 43500 zlatých a parcelu pro místo kolem chrámu za 56500, celkem tedy za 100 000 zlatých. Místo bylo zvoleno naproti městské radnici, v bývalé zahradě hraběte Buquoye.

 
Slavnosti k příležitosti položení základního kamene
18. dubna se započalo se stavbou chrámu podle plánů, které vypracoval architekt Ant. Barvitius. Stavbu základů vedl Josef Linhart ze Smíchova a Vilém Midle, zdi a vršek stavitelé Stark a Gregor. Stavba, kterou řídil A Duchoň za dozoru stavebního odboru v čele s purkmistrem K. Dimmerem, pokračovala tak rychle, že už dne 18. září 1881 mohl být slavnostně položen základní kámen.

V tento den stál na staveništi v místech, kde se nyní nalézá oltář, velký kříž a pěkný oltář, který zapůjčilo bratrstvo sv. Václava na Smíchově. Vedle něho stál velký stan a celé staveniště bylo obklopeno prapory a stožáry. V 8 hodin byla ve starém kostelíku sloužena mše svatá a po ní se byl průvod od kostela ke staveništi. Zde bylo mnoho pražských a smíchovských spolků se svými prapory. V 9 hodin přijel arcibiskup kardinál Schwarzenberg. Po dojemné řeči místního faráře bylo svěcení základního kamene. Po té četl okresní tajemník Wunsch zakládací listinu, která byla podepsána ode všech přítomných hodnostářů a která byla poté vložena do základního kamene. Potom zde měl kardinál Schwarzenberg mši svatou, která byla zakončena písní Hospodine, ulituj nás.

 
Pokračování stavby
V dalších letech postupovala stavba rychlým tempem. Kardinál Schwarzenberg se o stavbu velice zajímal a často ho bylo vidět na staveništi. Jako zvláštnost lze připomenout, že když byly vystavěny věže, vystoupil kardinál na lešení, aby se na stavbu podíval. A tam nešťastnou náhodou vstoupil na konec prkna, které se s ním převážilo a velmi málo scházelo, aby se zřítil dolů. Kardinál se však rychlým skokem zachránil od jisté smrti. Roku 1883 stavba pokročila již tak daleko, že bylo možné zavěsit zvony.
 
Zvony
Na staveništi bylo 5 zvonů:
  • největší sv.Václav v ceně 2 436 zlatých, který vážil 26 a půl vídeňského centu a byl laděný do Cis
  • Lambert a Crescenti, který byl darovaný Adolfem Popelkou a jeho manželkou Emanuelou. Vážil 12 vídeňských centů, byl laděný do Eis a stál 1 079 zlatých
  • sv. Jan Nepomucký, který vážil 8 vídeňských centů, byl laděný do Gis a stál 800 zlatých
  • Panna Maria Boleslavská, který vážil 3 vídeňské centy, byl laděný do Cis a stál 300 zlatých
  • umíráček sv. Michael, který vážil 1 a půl vídeňského centu, byl laděný do Eis a stál 142 zlatých

Všechny zvony měly vyobrazení světců, kterým byly zasvěceny. Nákresy k nim zhotovil architekt Ant. Barvitius, modely k vypouklým obrazům na nich vyrobil řezbář Eduard Veselý a zvony ulil Albert Samsa v Lublani. Svěcení zvonů vykonal kardinál Schwarzenberg, poté byly zvony slavnostně vytaženy na věž a to první dva na severní a zbylé tři na jižní. Poprvé se rozezněly v den svátku císaře a krále Františka Josefa I. 4. října 1883. Po druhé zvonily hranu císařovně Marii Anně a poté na další dobu umlkly a byly slyšet až v roce 1885, kdy zvěstovaly úmrtí kardinála Schwarzenberga.

Za první světové války měly být zvony kostela rekvírovány. Prvnímu pokusu zabránil v roce 1916 prelát Pauly, ale druhý pokus generála Raudnitze byl již úspěšný. V době, kdy byl Pauly na dovolené, nechal generál čtyři největší zvony sejmout a rozbít. Na věže pak byly instalovány staré zvony Filip a Jakub z Malvazinek. V roce 1923 nechal Pauly odlít zvonařem Wintrem z Broumova nové zvony stejného ladění, jaké měly zvony původní. Seřazeno podle velikosti mělo šest zvonů tato jména: Václav, Karel, Maria, Jan Křtitel, Josef a Michael. Nepřízní osudu ani tyto zvony nepřečkaly druhou světovou válku. Po válce byly věže dlouhá léta osazeny dvěma nefunkčními zvony, neboť jeden se rozladil a musel být proto nově přelit. Proto farní úřad objednal dva zvony nové, větší sv. Panny Marie Bolestné a menší sv. Vojtěcha.

 
Dokončení stavby
Roku 1885 byl kostel dostavěn a byl zasvěcen sv. Václavovi. Dne 26. září sem byly slavnostně přeneseny sv. ostatky. Druhý den sem přišli pražský arcibiskup František hrabě Schönborn s biskupem budějovickým Dr. Martinem Říhou a světícím biskupem pražským Karlem Schwarzem a některými kanovníky kapituly pražské. Po vysvěcení měl místní farář Vincenc Švehla významnou řeč. První mši zde měl vikář Hora. Od té doby se zde konají pravidelné bohoslužby a v malém kostelíku sv. Filipa a Jakuba se konaly až do roku 1891 (kdy byl zbořen) jen některé běžné obřady. Poté se stala bazilika výhradním místem pro farní bohoslužby.
 
První kněží, kaplani a ředitel chóru:
kněz Vincenc Švehla

kaplani Vincenc Vašek a Vincenc Švehla

ředitel chóru hudební skladatel Josef Bergmann

 
Další dějiny kostela:
Roku 1891 při příležitosti konání jubilejní výstavy v Praze navštívil kostel J. V. císař František Josef I.

Roku 1897 navštívil chrám místodržitel království českého Karel Coudenhove a přední místodržitel český hrabě Frant. Thun.

28. června 1890 zde byla konána první primice, kterou zde měl Coelestin Pastor. Druhou primici zde měl Alois Hejduk dne 18. července 1897 a třetí Josef Vojáček 25. července 1897.


Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2024

 

ts